Hned ráno mě bolela hlava. Včera se to s tím pitím přehnalo. Lili do mě další a další víno. Já vino měl poprvé,nezvyk... rychlé poblouznění mysli alkoholem. Ale vše jsem si pamatoval. Naštěstí. Nic přesnějšího jsem se o Aeinovi nedozvěděl než je to, že je to zřejmě jejich vůdce nebo co. Podle toho co jeho "děti" říkali(ano,tak se nazývali) u něj měli velké peníze. A to mě zaujalo. Aein dá zřejmě za své děti hodně výdajů. Jen u toho hostineského. Chvíli mě napadali myšlenky,jestli si mě nechtěli svými utopickými řečmi přetáhnout k sobě,ale to přece ne. Vypadali tak důvěryhodně. A ted: v čem ta má práce bude spočívat? Jistě to bude něco velkého. Báječného.Umyl jsem si. Kruhy pod očima. Viděl jsem je na sobě poprvé. Maminka je vždy měla. Ted jsem jí byl víc podobný. To mi vyhovovalo. Oblékl jsem si svou bílou košili a kalhoty. Na to jsem přes sebe hodil pončo. Dostal jsem ho od maminky. Bylo obyčejné jen se skromnou výzdobou na okrajích. Přesto jsem ho měl moc rád.
Když jsem byl se svým vzhledem celkem spokojen, sešel jsem dolů.
Aein tam už byl- okolo něj seděli děti,se kterými jsem se seznámil včera. Byl vysoký hromotluk s nazrzlými vlasy avšak tak řídkými že se jejich barva jen těžce definovala. Měl na sobě černé oblečení. Krásné,hrůzu nahánějící. Na opasku byla sbírka. Sbírka nožů. Jeden byl rovný,druhý malý...Nejvíc mě zaujal ten na pravém boku. Zkřivený s krásnou čepelí. "Vítám tě." řekl tiše,řečnicky. Přesná intonace jako děti. "Já jsem Aein Velký. Velký je mé přízvisko. Říkají mi tak všichni. Víš? Zasloužím si to. Se mnou dosáhneš velkých věcí. Jestli budeš chtít a budeš poslušný." PAk už nic neřekl. Jeho,krátká, řeč mě ochromila. Byl to strach? Nebo snad obdiv? "Do-dobrý den." zakoktávál jsem se "Já jsem Fareathis a přízvisko nemám...ale všichni mi říkají Far.." Aein pokýval hlavou. "Dobře Fare.... ted odjedeme na můj zámek. Tam tě seznámím s podrobnostmi. Souhlasíš?" Nevěděl jsem co jiného říct než souhlas. Aein se zvedl. Děti také. "Tak jdeme!" Otočil jsem se na hostinského. Mé pochyby o diskrétnosti byly pryč. "Ještě jednou děkuju..za vše" Hostinský pokýval hlavou. "TAk t se ti daří...někdy se možná setkáme. Vykročil jsem. Opilec mi nastavil nohu. Nespadl jsem jen jsem se zastavil. Opilý muž se na mě podíval. Páchl. Zazpíval:
Tam kde je Aein a jeho sluhové,
bojí se jít i sami duchové.
Opilcova hlava spadla do sudu. Ireth schoval meč. "Ožrala jeden... bude tady zpívat nějaký pomateniny." Měl jsem otevřená ústa. Ireth zabil bez sebemnešího zaváhání. Jako by to byla nějaká...rutina. Ireth se na mě otočil: "Hele..t.y nemáš ani meč..nic? jo... hmmm neboooj chlape, Aein se o své děti poctivě stará. Když mu budeš dobře sloužit... " Polkl jsem. "Sloužit... jako jak?" Ireth se zahihnal. "Hééh...to záleží jak moc budeš poslušnej...ale na začátku...seš dobře stavěnej...bude z tebe mít medvídka... to je příjemná prácička... pak možná něco víc... uvidíme."
Aein ukázal na bílého koně. "Ten je tvůj" Zamčel jsem že jsem nikdy na koni nejel. Všechno mi přišlo tak složité. Medvídek,poslušnost.
"Irethe.... co ta práce v Leoně? Myslím starýho vévodu N´Deana." Aeinova slova nezněla jako otázka. Spíš jen... obyčejná věta. Ireth se zazubil. " Naprosto v klidu. Nekladl nejmenší odpor. Obchodní společnost jeho mrtvolu dostala. Nepoškozenou" Vypukl smích všech mužů. Já tiše mlčel a vysedl na koně. V hlavě mě Irethova slova tížily jako balvan.
"..nejmenší odpor.... společnost.... mrtvolu... nepoškozenou..."
Když jsem byl se svým vzhledem celkem spokojen, sešel jsem dolů.
Aein tam už byl- okolo něj seděli děti,se kterými jsem se seznámil včera. Byl vysoký hromotluk s nazrzlými vlasy avšak tak řídkými že se jejich barva jen těžce definovala. Měl na sobě černé oblečení. Krásné,hrůzu nahánějící. Na opasku byla sbírka. Sbírka nožů. Jeden byl rovný,druhý malý...Nejvíc mě zaujal ten na pravém boku. Zkřivený s krásnou čepelí. "Vítám tě." řekl tiše,řečnicky. Přesná intonace jako děti. "Já jsem Aein Velký. Velký je mé přízvisko. Říkají mi tak všichni. Víš? Zasloužím si to. Se mnou dosáhneš velkých věcí. Jestli budeš chtít a budeš poslušný." PAk už nic neřekl. Jeho,krátká, řeč mě ochromila. Byl to strach? Nebo snad obdiv? "Do-dobrý den." zakoktávál jsem se "Já jsem Fareathis a přízvisko nemám...ale všichni mi říkají Far.." Aein pokýval hlavou. "Dobře Fare.... ted odjedeme na můj zámek. Tam tě seznámím s podrobnostmi. Souhlasíš?" Nevěděl jsem co jiného říct než souhlas. Aein se zvedl. Děti také. "Tak jdeme!" Otočil jsem se na hostinského. Mé pochyby o diskrétnosti byly pryč. "Ještě jednou děkuju..za vše" Hostinský pokýval hlavou. "TAk t se ti daří...někdy se možná setkáme. Vykročil jsem. Opilec mi nastavil nohu. Nespadl jsem jen jsem se zastavil. Opilý muž se na mě podíval. Páchl. Zazpíval:
Tam kde je Aein a jeho sluhové,
bojí se jít i sami duchové.
Opilcova hlava spadla do sudu. Ireth schoval meč. "Ožrala jeden... bude tady zpívat nějaký pomateniny." Měl jsem otevřená ústa. Ireth zabil bez sebemnešího zaváhání. Jako by to byla nějaká...rutina. Ireth se na mě otočil: "Hele..t.y nemáš ani meč..nic? jo... hmmm neboooj chlape, Aein se o své děti poctivě stará. Když mu budeš dobře sloužit... " Polkl jsem. "Sloužit... jako jak?" Ireth se zahihnal. "Hééh...to záleží jak moc budeš poslušnej...ale na začátku...seš dobře stavěnej...bude z tebe mít medvídka... to je příjemná prácička... pak možná něco víc... uvidíme."
Aein ukázal na bílého koně. "Ten je tvůj" Zamčel jsem že jsem nikdy na koni nejel. Všechno mi přišlo tak složité. Medvídek,poslušnost.
"Irethe.... co ta práce v Leoně? Myslím starýho vévodu N´Deana." Aeinova slova nezněla jako otázka. Spíš jen... obyčejná věta. Ireth se zazubil. " Naprosto v klidu. Nekladl nejmenší odpor. Obchodní společnost jeho mrtvolu dostala. Nepoškozenou" Vypukl smích všech mužů. Já tiše mlčel a vysedl na koně. V hlavě mě Irethova slova tížily jako balvan.
"..nejmenší odpor.... společnost.... mrtvolu... nepoškozenou..."
wuh...