Napil jsem se. Voda byla spíše vlažná než studená ale osvěžila mě dokonale. Celý hostinec zel prázdnotou. Jen u vchodu si pobrukoval opilec nad pivem. Hostinský byl podle mě dokonalý prototyp toho co vede hospodu-kulatý obličej, knírek a příjemné vystupování. "A co tě vede mladej do těchle pustin? Tohle už je pár metrů v Hadaraku..." Uchechtl jsem se. "Víte...já jdu z Hadaraku do "normálního světa"... jsem rodilej Hadaračák. Hostinský neskrýval úžas. "Myslel jsem, že v Hadaraku žijou jen ti tmaví kočovníci. Však jseš bílej." Nijak jsem mu neodporoval. Neměl jsem náladu. Byl to už skoro den co jsme maminku i Dinga důstojně pohřbil a vydal jsem se na východ. Našel jsem tuhle zapadlou hospodu "Na Rozcestí" za ní už se skrýval pohled mi naprosto nový-zelen,stromy, voda.Ale hostinský měl pravdu-ačkoliv jsem žil celý život na pálícím sluníčku,nebyl jsem moc opálený,spíš bílý a mé hnědé vlasy a světle zelené oči jen podtrhovali vzhled seveřana. Však se uvidí, kdo je můj otec. Nebo se něco nového dozvím i o své matce?
"Slyšel jsem...že v tý poušti řádí nějaký zvěřstvo. Poznal jsem to i na vlastní oči. Zásoby piva ze Surdy už mockrát nedorazili. Víš, mladej, já beru jen Surdské prameny. Ty maj vynikajcí chut. A zákazníci si taky nestěžujou...chceš ošmáknout?" Usmál jsem se. "Ne díky...nepiju.... ale myslím že to zvěřstvo...že to za vaše nedoražené zásoby piva nemůže.... to zvěřstvo, jak říkáte, to je jiného kalibru." Nevěděl jsem co je ten Jezdec zač. Ale jako alkoholik mi nepřišel. A zase to ve mě bouchlo-vzpomínky na maminku, Dinga. Když jsem nebrečel,připadal jsem si provinile. A když jsem slzy pustil- byl jsem slaboh. Však jsem celou noc probrečel. V chůzi. Taky podle toho mé nohy vypadali. Hostinský mi dal pokoj na přenocování. Se slevou. Ale ani tak mi už moc penez nezbývalo. brzy se budu muset někde zaměstnat. Možná...by hostinský o něčem věděl. Dlouho jsem neváhal a zeptal jsem se:"Nevíte o nějaké práci pro mě?" Hostinský si uhladil knír a přitom přemýšlel: "U mě...tady asi ne.. mám tady plno a všechny mé pomocníky vyplácet už ani tak moc nemožu... Kuchyn je doslova přeplněná...a tady v okolí... tady zdechl pes... to až dál, v Bullridgu...a dál na vejchod...ne tady fakticky nic." Zkroušeně jsem poděkoval. Do hospody přišla parta mladíků. Byli pohlední,oděni v stejnokrojích a bavili se. Ale vůbec ne nahlas. Byl to hlasy řečníků,zkušených, možná trochu podlézavých.... ale přesvědčivých. Sedli si ke stolu ale to už se jejich hlasy změnili v šum. Zívl jsem "Tak já si půjdu lehnout. Dobrou...a díky za vše."
Pokoj nebyl nějak nobl ale byl čistý a upravený. Lehl jsem si a až tehdy to na mě dopadlo,to co se stalo. Slezy už nebyly,ale blo mnohem víc...byla beznaděj, byl ten pocit který jsem dosud neznal. Když víte že už nikdy nepřijde. Ta osoba. Zvláštní, příšerné vědění,že už prostě nepřijde. A navíc jsem věděl že mám v kapse almužnu jen na pár dní. Pomalu se mi zavíraly víčka když do pokoje vstoupila silná silueta držící pochoden. Hostinský. "Spíš? Mladej..spíš?" Zavrtěl jsem hlavou a sedl jsem si. "Co...se děje?" Hostinský zavřel dveře a rozhlížel se jestli je šistý vzduch což je v zavřeném pokoji celkem komické. "Děje se to,že bych pro tebe našel prácičku...ale musel by jsi být diskrétní...hodně diskrétní..." Pokýval jsem hlavou.
Minutu na to mě hostinský posadil vedle těch bohatě vypadajících mladíků. "Tak chlapi...vedu vám posilu." Asi 25-tiletý hezký brunet se na mě usmál. Musel to být znalec žen. "Vítám tě...já jsem Naldon... a tohle je Ireth,Aeinova pravá ruka." Nervozně jsem se zakřenil. Naldon,Ireth,Aein.. jejich jména mi nic neříkali. Slova se ujal Ireth,Naldonův pravý opak-upravený ale ošklivý třicátník:"Aein přijede zejtra, má nějaké zařizování v urubeanu....myslím, teda myslíme že bude spokojený s našim úlovkem. Tím myslím tebe." Všichni se z plna hrdla zasmáli. Mě to moc směšné nepřipadalo ale opět jsem se zakřenil. Avšak. Nušla mi jedna věc. Naldon podal hostinskému plný pytlík zlatáků. Že by za mě? Pomalu mě napadalo,jestli být diskrétní je tak výhodné.
"Slyšel jsem...že v tý poušti řádí nějaký zvěřstvo. Poznal jsem to i na vlastní oči. Zásoby piva ze Surdy už mockrát nedorazili. Víš, mladej, já beru jen Surdské prameny. Ty maj vynikajcí chut. A zákazníci si taky nestěžujou...chceš ošmáknout?" Usmál jsem se. "Ne díky...nepiju.... ale myslím že to zvěřstvo...že to za vaše nedoražené zásoby piva nemůže.... to zvěřstvo, jak říkáte, to je jiného kalibru." Nevěděl jsem co je ten Jezdec zač. Ale jako alkoholik mi nepřišel. A zase to ve mě bouchlo-vzpomínky na maminku, Dinga. Když jsem nebrečel,připadal jsem si provinile. A když jsem slzy pustil- byl jsem slaboh. Však jsem celou noc probrečel. V chůzi. Taky podle toho mé nohy vypadali. Hostinský mi dal pokoj na přenocování. Se slevou. Ale ani tak mi už moc penez nezbývalo. brzy se budu muset někde zaměstnat. Možná...by hostinský o něčem věděl. Dlouho jsem neváhal a zeptal jsem se:"Nevíte o nějaké práci pro mě?" Hostinský si uhladil knír a přitom přemýšlel: "U mě...tady asi ne.. mám tady plno a všechny mé pomocníky vyplácet už ani tak moc nemožu... Kuchyn je doslova přeplněná...a tady v okolí... tady zdechl pes... to až dál, v Bullridgu...a dál na vejchod...ne tady fakticky nic." Zkroušeně jsem poděkoval. Do hospody přišla parta mladíků. Byli pohlední,oděni v stejnokrojích a bavili se. Ale vůbec ne nahlas. Byl to hlasy řečníků,zkušených, možná trochu podlézavých.... ale přesvědčivých. Sedli si ke stolu ale to už se jejich hlasy změnili v šum. Zívl jsem "Tak já si půjdu lehnout. Dobrou...a díky za vše."
Pokoj nebyl nějak nobl ale byl čistý a upravený. Lehl jsem si a až tehdy to na mě dopadlo,to co se stalo. Slezy už nebyly,ale blo mnohem víc...byla beznaděj, byl ten pocit který jsem dosud neznal. Když víte že už nikdy nepřijde. Ta osoba. Zvláštní, příšerné vědění,že už prostě nepřijde. A navíc jsem věděl že mám v kapse almužnu jen na pár dní. Pomalu se mi zavíraly víčka když do pokoje vstoupila silná silueta držící pochoden. Hostinský. "Spíš? Mladej..spíš?" Zavrtěl jsem hlavou a sedl jsem si. "Co...se děje?" Hostinský zavřel dveře a rozhlížel se jestli je šistý vzduch což je v zavřeném pokoji celkem komické. "Děje se to,že bych pro tebe našel prácičku...ale musel by jsi být diskrétní...hodně diskrétní..." Pokýval jsem hlavou.
Minutu na to mě hostinský posadil vedle těch bohatě vypadajících mladíků. "Tak chlapi...vedu vám posilu." Asi 25-tiletý hezký brunet se na mě usmál. Musel to být znalec žen. "Vítám tě...já jsem Naldon... a tohle je Ireth,Aeinova pravá ruka." Nervozně jsem se zakřenil. Naldon,Ireth,Aein.. jejich jména mi nic neříkali. Slova se ujal Ireth,Naldonův pravý opak-upravený ale ošklivý třicátník:"Aein přijede zejtra, má nějaké zařizování v urubeanu....myslím, teda myslíme že bude spokojený s našim úlovkem. Tím myslím tebe." Všichni se z plna hrdla zasmáli. Mě to moc směšné nepřipadalo ale opět jsem se zakřenil. Avšak. Nušla mi jedna věc. Naldon podal hostinskému plný pytlík zlatáků. Že by za mě? Pomalu mě napadalo,jestli být diskrétní je tak výhodné.