Z okna zazářil pruh zeleného světla. Macnair se zasmál.
Venku byla jasná noc. Nic nenasvědčovalo tomu co se dnes stalo. Měsíc i hvězdy přívětivě svítili. Určitě ne však pro to,co se ted stalo.
"Je tam nějak dlouho, ne?" žertovně poplácal Macnair kolegu Smrtijeda. Smrtijed váhvě přikývl. Nebyl ten typ co má radost z vraždění. Macnair dobře věděl že je u Pána jen ze strachu a ne z oddanosti. Stejně jako ten Peter. Oba Macnair nesnášel.
Velký mrak měsíc zahalil.
Macnair se kousl do rtu. Fakt už je tam dlouho. bylo to už pár minut. Macnair dobře věděl, že by měli vypadnout než se něco zjistí. "No táák... no táák." Pot začal Macnairovi nemilosrdně stékat po čele. Maicnairova robustní ruka pot setřela. "Měli bychom se zeptat.... nebo se podívat" Poslední slovo už spíše znělo jako otázka. Smrtijed vedle něj pokrčil rameny. Macnair věděl, že nechce jít kvůli mrtvolám. Okamžitě by se skácel.
"Hele... polez... nebo to kecnu Pánovi.." Výhružka zafungovala. Smrtijed rychle přikývl a oba vešli do otevřených dveří. Macnair si nemohl pomoct a kopl do těla Jamese Pottera. Jeho mrtvola ležele v nepřirozeném úhlu přímo před dveřmi. Kdesi z venku se ozval rachot motorky. Nějaký mudla si vyjel na projíždku. Macnair se usmál. Miloval zabíjení škodlivých mudlů. Jsou tak bezbraní...
Ozval se hlasitý zvuk. Dětský pláč. Oba smrtijedi ztichli. Pán zřejmě ještě není hotov. Ale...co ten zelený záblesk?!
Motorka dojel až k dolu. "Lumos!" ozvalo se naléhavě. Osoba seskočila z motorky a blížila se k domu.
Maicnar se otočil a snažil se rozpoznat jezdce. "Kdo to k čertu-" Kolega ho přerušil. Zatahal mu za rukáv a zašeptal: "To je ten Black...Sirius Black." Macnair nebyl schopen slova. Ano, byl to Sirius. Nebylo pochyb. "A Sakra... mizíme!"
Venku byla jasná noc. Nic nenasvědčovalo tomu co se dnes stalo. Měsíc i hvězdy přívětivě svítili. Určitě ne však pro to,co se ted stalo.
"Je tam nějak dlouho, ne?" žertovně poplácal Macnair kolegu Smrtijeda. Smrtijed váhvě přikývl. Nebyl ten typ co má radost z vraždění. Macnair dobře věděl že je u Pána jen ze strachu a ne z oddanosti. Stejně jako ten Peter. Oba Macnair nesnášel.
Velký mrak měsíc zahalil.
Macnair se kousl do rtu. Fakt už je tam dlouho. bylo to už pár minut. Macnair dobře věděl, že by měli vypadnout než se něco zjistí. "No táák... no táák." Pot začal Macnairovi nemilosrdně stékat po čele. Maicnairova robustní ruka pot setřela. "Měli bychom se zeptat.... nebo se podívat" Poslední slovo už spíše znělo jako otázka. Smrtijed vedle něj pokrčil rameny. Macnair věděl, že nechce jít kvůli mrtvolám. Okamžitě by se skácel.
"Hele... polez... nebo to kecnu Pánovi.." Výhružka zafungovala. Smrtijed rychle přikývl a oba vešli do otevřených dveří. Macnair si nemohl pomoct a kopl do těla Jamese Pottera. Jeho mrtvola ležele v nepřirozeném úhlu přímo před dveřmi. Kdesi z venku se ozval rachot motorky. Nějaký mudla si vyjel na projíždku. Macnair se usmál. Miloval zabíjení škodlivých mudlů. Jsou tak bezbraní...
Ozval se hlasitý zvuk. Dětský pláč. Oba smrtijedi ztichli. Pán zřejmě ještě není hotov. Ale...co ten zelený záblesk?!
Motorka dojel až k dolu. "Lumos!" ozvalo se naléhavě. Osoba seskočila z motorky a blížila se k domu.
Maicnar se otočil a snažil se rozpoznat jezdce. "Kdo to k čertu-" Kolega ho přerušil. Zatahal mu za rukáv a zašeptal: "To je ten Black...Sirius Black." Macnair nebyl schopen slova. Ano, byl to Sirius. Nebylo pochyb. "A Sakra... mizíme!"
Pěkný... zajímavě pojato ^^