"Revize jízdenek prosím... Ano děkuji"
Petr schoval jízdenku zpátky do pěněženky. Snažil se rozpoznat svou siluetu v okně trolejbusu. Ale marně- všechno se lesklo a odráželo a jediné co tak viděl byl revizor stojící za ním. Snažil se tedy rozpoznat svůj stav vzhledu po hmatu. Účes si pořád kontroloval. Gel mu dělal pořád stejně bodlavé hnízdo. Doma nevěděl jestli si má vzít mikinu, tričko nebo košili. Rozhodl se pro košili. Zelenou,hnědou, Červenou nebo černou? Černé řekl ne, protože měl již rifle téhle barvy nechtěl vypadat jako nějaký punker. Věděl totiž,že ona to nerada. Hnědá byla vytahaná a silně připomínala éru hippies. V červené vypadal moc zženštile,takže se rozhodl pro zelenou se vzorem Hawai. Jenže další problém. Celou cestu řešil jestli si má zapnout i ten horní knoflík,to pk ale vypadal moc slušnácky,ale když si rozepl,vypadalo to moc....vyzývavě? Rozepnul ho ale snažil se tu škvíru na jeho hrudi maskovat tím že tam měl ruku. Pořád tomu nemohl uvěřit. Šel s ní na rande. S nejhezčí holkou ročníku,ba celé školy. Vystoupil.Pár stovek metrů před ním stála hezká budova. v ní byla ta luxusní restaurace kde TO rande proběhne. Bylo to tam moc nobl a celé mu to přišlo jako kýč. Ale Ona pochází z opravdu dobré rodiny a On musí ukázat že na to má. Že má na jídlo na luxus. Že má na rande s ní. Vykročil.
O ou
Co květiny? Všechno mu to přišlo jako ve filmu....ale tady se to hodilo. Naposled byl na rande s Natou. V kině. Tam se kytka nehodila. Ale sem? Rozhlédl se. Pod zdejším domovem důchodců byl veřejnosti přístupný park. Slunce ještě svítilo takže bez problému rozpoznal růže na kraji parčíku vedle zastávka. Nenapádně se tam dostal a jednu růži utrhl. Tu nejhezčí. Hned se cítil líp.Sice si popíchal krk o trny...ale co. Usmál se. Vykročil.
Otevřel masivní dveře. V restauraci to vonělo grilovaným masem. Mmmm,lahoda, pomyslel si Petr. Věděl že je asi jediný v jeho třídě, ba škole, kdo prožil takové rande. Ale kino? zmrzka? mekáč? Bando primitivů! Pravé rande je nejlepší v restauraci kde vás moučník přijde skoro na dvě stě.
Seděla tam! Její krásné dlouhé blondaté vlasy měla stažené vkusnou bílou gumičkou a zelený top s krátkou bílou miniskuní doplnovaly roztomilé pruhované ponožky skoro po kolena. "Ahoj!" Mávl Petr na pozdrav. Jak si ale uvědomil, vypadalo to, jako kdyby zdravil jednoho německého diktátora. "Čauky..jsi přesný jako hodinky..." sladce se usmála. Petrovi se podlomily kolena. Slunce zapadalo a celá restaurace se zalila zlatavým nádechem. Ona tak vypadala ještě svůdněji. "Tady..máš tu ...kytku... ." Petr blaženě sledoval jak si tu růži bere. "Je krásná...musel jsi ji koupit v tom nejlepším květinářství ve městě." Petrovy potní žlázy zapracovaly. "Jo...no...však víš...pro tebe.... jen to nejlepší...a nej...kvalitnější. že?" Usmála se. Jistě...jestli chceš doporučím ti nějakou kvalitní kožní vyrážku. Číšník donesl něco na pití. Zřejmě na její objednávku. "Jakou vyrážku?" Peta nic nechápal. Ukázala na jeho krk. Petr se podíval: na krku mu naskakovaly zarudlé boule. Ty trny růží!Zřejmě nějaká alergická reakce! Odporné! "ÁÁÁ!" Petr se neovládl a začal mávat rukama jakoby tak snad vyrážky měly zmizet. Bohužel mával tak nešikovně že převrhl pití. Červená tekutina se rozlívala po bílém ubruse. Červeném topu. Bílé minisukni. Zelené košili. Černých riflích. Číšník se zděsil. Vykročil.
"Už se neomlouvej, Petře...to zvládnu." Petr se cítil strašně provinile. Byla tma a jejich špinavé hadry nešly vidět. Ona na sobě měla dlouhý černý kabát. On nic. Skvrny částečně vyčistil ale košila pořád hrála všemi barvami a trochu studila od toho pití. Prý vína."Já...je mi to trapné...fakt...ale ty grilované stehýnka...byly dobré..ne?" "Myslíš takové ty, jak ti vystřelili z talíře pod zem..? Jak jsi je neuměl krájet?" Nic neřekl. Mnul si krk. Personál restaurace mu poskytl mastičku. Skoro to zmizelo. Zatočili do parku. Bylo tam plno důchodců. Jasně, park je okolo jejich domova. Posadila. On taky. "Je celkem kosa.... pojd zahřejeme se." řekla svůdně. Možná vše nebylo ztracené. Petr vytřeštil oči. "A jak?" Přemýšlel co tím myslel. Ale bylo to jasné. Blížila se k němu. Spíš její rty. Ačkoliv by ještě odpoledne Petr udělal vše aby tahle situace nastala, ted když (jak si všiml) je pozorovali desítky důchodců mu to přišlo docel trapné. Uhl. Ona políbila prázdno. Chvíli jí trvalo než poznala co se stalo. Zvedla se. "Ty...debile!" "Promin" řekl zkroušeně Peta. Její tvář dostávala červenou barvu, podobnou tomu vínu. Rozkřičela se:"Ty....ty...imbecile! OK...to žes zapoměl kytku... a pak vidím jak jí trháš v parku bych prošla bez povšimnutí....To že jsi asi fašista.... Ok ok..... to bych možná tak přežila... že něco rozleješ...to se stává i mě...ale že ani neumíš krájet maso.... a neumíš ani políbit holku.... O můůj bože... jsi trapák. Hulvát. Primitiv. Kretén. BLBEC! DEBIL!" Odešla. Důchodci měli zřejmě scénku lepší než v Ordinaci. Petr chtěl být co nejdřív doma. Vykročil.
Petr schoval jízdenku zpátky do pěněženky. Snažil se rozpoznat svou siluetu v okně trolejbusu. Ale marně- všechno se lesklo a odráželo a jediné co tak viděl byl revizor stojící za ním. Snažil se tedy rozpoznat svůj stav vzhledu po hmatu. Účes si pořád kontroloval. Gel mu dělal pořád stejně bodlavé hnízdo. Doma nevěděl jestli si má vzít mikinu, tričko nebo košili. Rozhodl se pro košili. Zelenou,hnědou, Červenou nebo černou? Černé řekl ne, protože měl již rifle téhle barvy nechtěl vypadat jako nějaký punker. Věděl totiž,že ona to nerada. Hnědá byla vytahaná a silně připomínala éru hippies. V červené vypadal moc zženštile,takže se rozhodl pro zelenou se vzorem Hawai. Jenže další problém. Celou cestu řešil jestli si má zapnout i ten horní knoflík,to pk ale vypadal moc slušnácky,ale když si rozepl,vypadalo to moc....vyzývavě? Rozepnul ho ale snažil se tu škvíru na jeho hrudi maskovat tím že tam měl ruku. Pořád tomu nemohl uvěřit. Šel s ní na rande. S nejhezčí holkou ročníku,ba celé školy. Vystoupil.Pár stovek metrů před ním stála hezká budova. v ní byla ta luxusní restaurace kde TO rande proběhne. Bylo to tam moc nobl a celé mu to přišlo jako kýč. Ale Ona pochází z opravdu dobré rodiny a On musí ukázat že na to má. Že má na jídlo na luxus. Že má na rande s ní. Vykročil.
O ou
Co květiny? Všechno mu to přišlo jako ve filmu....ale tady se to hodilo. Naposled byl na rande s Natou. V kině. Tam se kytka nehodila. Ale sem? Rozhlédl se. Pod zdejším domovem důchodců byl veřejnosti přístupný park. Slunce ještě svítilo takže bez problému rozpoznal růže na kraji parčíku vedle zastávka. Nenapádně se tam dostal a jednu růži utrhl. Tu nejhezčí. Hned se cítil líp.Sice si popíchal krk o trny...ale co. Usmál se. Vykročil.
Otevřel masivní dveře. V restauraci to vonělo grilovaným masem. Mmmm,lahoda, pomyslel si Petr. Věděl že je asi jediný v jeho třídě, ba škole, kdo prožil takové rande. Ale kino? zmrzka? mekáč? Bando primitivů! Pravé rande je nejlepší v restauraci kde vás moučník přijde skoro na dvě stě.
Seděla tam! Její krásné dlouhé blondaté vlasy měla stažené vkusnou bílou gumičkou a zelený top s krátkou bílou miniskuní doplnovaly roztomilé pruhované ponožky skoro po kolena. "Ahoj!" Mávl Petr na pozdrav. Jak si ale uvědomil, vypadalo to, jako kdyby zdravil jednoho německého diktátora. "Čauky..jsi přesný jako hodinky..." sladce se usmála. Petrovi se podlomily kolena. Slunce zapadalo a celá restaurace se zalila zlatavým nádechem. Ona tak vypadala ještě svůdněji. "Tady..máš tu ...kytku... ." Petr blaženě sledoval jak si tu růži bere. "Je krásná...musel jsi ji koupit v tom nejlepším květinářství ve městě." Petrovy potní žlázy zapracovaly. "Jo...no...však víš...pro tebe.... jen to nejlepší...a nej...kvalitnější. že?" Usmála se. Jistě...jestli chceš doporučím ti nějakou kvalitní kožní vyrážku. Číšník donesl něco na pití. Zřejmě na její objednávku. "Jakou vyrážku?" Peta nic nechápal. Ukázala na jeho krk. Petr se podíval: na krku mu naskakovaly zarudlé boule. Ty trny růží!Zřejmě nějaká alergická reakce! Odporné! "ÁÁÁ!" Petr se neovládl a začal mávat rukama jakoby tak snad vyrážky měly zmizet. Bohužel mával tak nešikovně že převrhl pití. Červená tekutina se rozlívala po bílém ubruse. Červeném topu. Bílé minisukni. Zelené košili. Černých riflích. Číšník se zděsil. Vykročil.
"Už se neomlouvej, Petře...to zvládnu." Petr se cítil strašně provinile. Byla tma a jejich špinavé hadry nešly vidět. Ona na sobě měla dlouhý černý kabát. On nic. Skvrny částečně vyčistil ale košila pořád hrála všemi barvami a trochu studila od toho pití. Prý vína."Já...je mi to trapné...fakt...ale ty grilované stehýnka...byly dobré..ne?" "Myslíš takové ty, jak ti vystřelili z talíře pod zem..? Jak jsi je neuměl krájet?" Nic neřekl. Mnul si krk. Personál restaurace mu poskytl mastičku. Skoro to zmizelo. Zatočili do parku. Bylo tam plno důchodců. Jasně, park je okolo jejich domova. Posadila. On taky. "Je celkem kosa.... pojd zahřejeme se." řekla svůdně. Možná vše nebylo ztracené. Petr vytřeštil oči. "A jak?" Přemýšlel co tím myslel. Ale bylo to jasné. Blížila se k němu. Spíš její rty. Ačkoliv by ještě odpoledne Petr udělal vše aby tahle situace nastala, ted když (jak si všiml) je pozorovali desítky důchodců mu to přišlo docel trapné. Uhl. Ona políbila prázdno. Chvíli jí trvalo než poznala co se stalo. Zvedla se. "Ty...debile!" "Promin" řekl zkroušeně Peta. Její tvář dostávala červenou barvu, podobnou tomu vínu. Rozkřičela se:"Ty....ty...imbecile! OK...to žes zapoměl kytku... a pak vidím jak jí trháš v parku bych prošla bez povšimnutí....To že jsi asi fašista.... Ok ok..... to bych možná tak přežila... že něco rozleješ...to se stává i mě...ale že ani neumíš krájet maso.... a neumíš ani políbit holku.... O můůj bože... jsi trapák. Hulvát. Primitiv. Kretén. BLBEC! DEBIL!" Odešla. Důchodci měli zřejmě scénku lepší než v Ordinaci. Petr chtěl být co nejdřív doma. Vykročil.
Jen doufám, že se tohle žádnýmu klukovi nestalo doopravdy...
Skvělej nápad! :D
Pár věcí tam sice nesedí a občas nejde rozeznat přímá řeč, ale jinak fakt bezva X)...