Ellin pajdal do parku. Patnáctiletou prohlídku měl mít za 2 hodiny a sraz s mámou půlhodiny předtím. A právě ted měl být na "tajném" místě v parku kde se setkával se svou láskou Amandou. V reálu ji viděl jen párkrát, ale na netu s ní kecal každý den hodiny. Měla hezké blondaté vlasy, modré oči ale hlavně byla hrozně chytrá a vtipná. Ellin si připadal jakoby nějaký parazit,který se přilepil na nejhezčí holku ve městě a ona ho z lítosti nebyla schopna sundat.
Seznámil se s ní na jednom fóru o sebepoškozování. Ani ona se k tomu nedostala bezdůvodně.
Za velkým dubem zahl doleva a už viděl lavičku. Aniž si to uvědomoval, zrychlil. Asi tam nebyla. Určitě.... Posadil se.
"Amanda nepříjde." Ozvalo se kdesi nad ním(!) Na stromě nad lavičkou se houpala nějaká dívčina. "Poslala místo sebe mě... Blbá náhražka co?" S úšklebkem se zakousla do jablka a ohryzek hodila mezi fialky. ¨
"Víš o tom že je v tomhle parku zakázané sedět na stromech a odhazovat odpadky??" Dívka s noblesou seskočila k Ellinovi. "Tohle je biologický odpad... ten se rozloží...snaž se někd dávat ve škole pozor.... A co se týče mé houpačky....co s tím hodláš dělat?" Hodila na Ellina nevinný kukuč.
"Kdo jsi?" zeptal se jí Ellin ostře. Na vtipy neměl čas.
"Wen.... tohle není mé jméno...ale všichni mi tak říkají...."
"Weronika?"
"Vedle jak ta jedle. Nemáš šanci to uhádnout, Elline." Vyřkla jeho jméno s posměchem.
"Proč tu Amanda není?"
"Řekněmě že má důležitější věci..." natáhla k němu balíček bankovek..."na práci a protože jsem....-řekněme-její kamarádka, pověřila mě abych podplácela nevinné lékařky.
Ellin si vzal balíček. Wen mu přišla pěkně protivná. "Už musím jít...! SBOHEM!"
"Kampak kampak mladej? Si vobjednanej až za hodku... posad se... pokecáme, jak jde život."
"Omlouvám se,ale musím jít.SBOHEM!" Aby Wen neprotestovala skoro vyběhl pryč."
"A co pusa na dobrou noc?" Poslala mu vzdušný polibek.
Když Wen zmizela z dohledu zpomalil. Co když ten plán nevyjde? K doktorce se mu vůbec nechtělo. Snad matku přemluví. Ale co ta Wen? Jak věděla kdy má tu prohlídku? To neřekl ani Am. Před ním se tyčila budka WC. Kousl se do rtu. Mám přece půst...! Zakroutil hlavou a myšlenku na kružítko pustil k vodě. Ale ne nadlouho.