"Tady," ukázala Ellinovi jeho matka jeden sloupeček na příšerném žlutém křídovém papíře s ještě příšernějšími zvonečky a s červenými mašlemi, " jsem si napsala co chci já. Do tohoto sloupečku si napič co chceš ty... Limit cen znáš." pohladila ho temeni hlavy. Ellin se ani nepokusil o úsměv. "Proč ti to nemůžu říci rovnou?"
"To by pak nemělo to správné kouzlo...!" pronesla zpěvným hlasem jeho matka.
" A tohle nějaké kouzlo má?" Máti dala oči v sloup. Dělala to pokaždé, když přicházela o nervy. Kvůli Ellinovi. "Zkus něco vymyslet,ju?" Spiklenecky na něj mrkla a odešla z pokojíku. Ellin hned jak se za ní zavřely dveře, odhodil papír s narýsovanými úsečkami a linkami pro "správný" postup psaní dárků a vytáhl to co před pár hodinama našel a zatím neměl čas to dostatečně prozkoumat.
Ellinovi
Ellinovi
Ellinovi
Napadali ho jen dva lidé- Amanda a Wen. Anebo někdo kdo mu chce ne zrovna zdvořile naznačit, že ví o tom co si každý den v koupelně dělá.
Zato u Am ani u Wen ho žádné rozumné důvody nenapadaly.
Nic jiného na žiletce naškrábané nebylo. Jen Ellinovi....
POČKAT!!!!!
"Mamíí... napíšu to potom... zjistil jsem že mi.... chybí jeden štětec.... v papírnictví zavíraj za chvíli.... čau!" Třískl dveřmi a nasedl do nejbližšího autobusu.
JAko v mrákotách vystoupil...Za chvíli stál před telefonní budkou. Bylo 7 hodin. pozdě to nebylo,ale nad městem už byla černočerná tma.Vyndal z kapsy mobil a začal si svítit.....Dlažební kostky u kterých byla žiletka měli natmavlou barvu od krve. Ellin přimhouřil oči. Ty kapky...
Kap,kap,kap
Na chvíli si Ellin myslel že blouzní z toho,aby prostě něco našel. Ale bylo to zřetelné: krvavé kapky tvořily miniaturní šipky. První vedla na stranu k budce...
Mobil svítil šíleně málo.
Nějací kolemjdoucí se po Ellinovi otáčeli.
Jedna..druhá...tady je třetí kapka...
Čtvrtá! Hmmm Hmm...PÁTÁ!
Ellin otevřel dveře budky a pokračoval podle šipek. Na sklo budky bylo vyčmárané: V seznamu čísel najdi st- Ellin nedočetl. Někdo klepal na dveře budky. Byla tam oranžová postava.Teda postava odděná v celém oranžovém. Jen na hlavě jí zářílo fialové číro.
Ellin zasténal.
Wen.
Wen se zářivě usmála a otevřela dveře: "To je ale náhodička... vid?"
"Náhoda?" Něco mu říkalo, že Wen tu nebyla jen tak. Wen se uculila. "No dobře.. náhoda to nebyla.. protože..."
Její tvář se k němu nahla. Za pár sekund cítil...
Ellin se odtrhl:
"Proč mě SAKRA LÍBÁŠ???"
Wen nasadila znuděný výraz."Asi proto, že jsem lesba." ironicky se usmála. "Viděla jsem," pokračovala" že už jsi žiletku našel...a asi i vzkaz. No chci ti říct, že už by ses k nám mohl přidat...
" K vám?? To je jako co?"
Wen se tvářila jakože přemýšlí. Potom přestala a nahla se ke vzkazu. " V seznamu čísel najdi stranu na které najdeš svůj život."
Ellin si připadal jako idiot... Co měl ten vzkat znamenat? Wen se ale usmívala. "Dovolil mi abych ten vzkaz vymyslela já. Bylo mi jasné že ho nepřeluštíš... zavoláš na pomoc Am,ale ta nebude mít čas a zavolá mě.
Ellinovi se na jazyk hrnuly desítky otázek: Kdo ti to dovolil? A proč má Am pořád tolik práce? A ten vzkaz? A-"
"PŠŠŠŠT!!!Ten vzkaz nemá nějaký význam....potřebovala jsem se jen k tobě dostat...No toho jsem dosáhla... Takže už můžu jít... " Vzala houbičky a lehce krvavé šipky smazala. " Elline? Na Vánoce si přej pistol..bude se ti hodit."
Ellin zkusil její podvný návrh na vánoční dar ignorovat. O pár hodin později doma stejně napsal to co každý rok-hadry, knížky,filmy muziku. Jedna věc mu ale stejně nedala: "Proč-proč jsi mě ... proč ses ke mě chtěla dostat?"
Wen na sekundu mlčela. "Protože se mi líbíš." Lišácky se usmála a zmizela ve tmě.