close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život v láhvi, kapitola šestá

13. dubna 2007 v 15:18 |  Život v láhvi
kapitola 6
Petr zavřel pozlacené dveře a společně s Laurou se vydal přes širokou chodbu k točitému schodišti. "Jaký bys chtěl šampon?" zeptala se Laura. Petr se chvíli zamyslel a odpověděl ¨: "Het ent šouldrz...citronový!" Laura se zasmála a řekla :"No, ta značka tu asi nebude...ale nějaký lemon se doufám najde. Po schodišti potkali pár lidí. Petr nevěděl jestli si to jen namlouvá ale nějak podezřele ho pozorovali. Jako by měl na čele napsáno Já jsem Zeměmák. Ale moc mu to nevadilo. Rozhodl se, že i to zahrne do svého příběhu. Příběhu o pobytu v Láhvi s názvem Život v láhvi. A jak se potom dostane domů tak ho dá všem přečíst.
V přízemí byla dlouhodlouhá pasáž obchodů a služeb. Až úplně vzadu byla recepce. Byla tam pořád stejná recepční. Laura pozdravila:" Dobrý den! na pokoji č. 12 řada NP nám chybí šampon...Ano, počkáme...Ano, sprchový gel máme...Ano, děkujeme. Značka byla úplně jiná, ale náppis citronový a proti lupům tam byl také A s šamponem v Petrových rukou se ještě v třetině pasáže zastavili, protože Laura chtěla zmrzlinu. Když jedna dívka v řadě platila, Petzr si všiml, že v Láhvi mají jiné peníze. Platila většími ploššími kulatými zlatými mincemi. Laura bez váháni na prodavačku vyklopila, že chce borůvkovou. Zaplatila a chtěla ochutnat když-
Do motelu vtrhlo hlavním vchodem asi 8 mužů v černých kombunézách a v lyžařských kuklách téže barvy. Byli ozbrojení. "Rce vzhůru! Jinak střílím!" zahulákal prostřední z nich. Asi vedoucí. Všichni, včetně Petra a Laura, se strachem splnili jejich rozkaz. Dva z nich přiběhli k recepci a chtěli po recepční peníze z kasy. Kdesi nastartovalo letadlo a odletělo. Recepční vzdorovala. Jeden z mužů u recepce vystřelil. Recepční se skácela pod stůl. Začal křik. Muži vykradli kasu a šli do dalšího obchodus tiskovinami. "Kde je sakra ochranka?!" sykla Laura. Prodavač z kiosku už nekladl odpor.. Muži se přesunuli do zlatnictví. Byly to jen tři obchody od zmrzlinářství. Prosklenými stěnami lidé věděli, jak prodavač ze zlatnictví nechce zlodějům nechat zřejmě drahocenný prsten z výlohy. Vedoucí skupiny střelil zlatníka přímo do srdce. Z červené bylo Petrovi špatně od žaludku.
Dva obchody.
Skupinka vtrhla do potravin. V kase bylo málo a dva z mužů vztekle postříleli i dva lidi, kteří nakupovali. Jednoho do hlavy.
Jeden obchod.
Lupiči měli zřejmě už obrovský vztek, protože ani v elektronice toho moc nesebrali. Postřelili tam i čtyřčlennou rodinku včetně malého batolete. "Zvířata!" slyšel Petr jednoho muže v řadě u zmrzliny. " Ze zadu ale už prý někdo volal." ozvala se jedna žena. Petr si oddychl. Zakuklenci vyšli z elektroniky. Šli k prodavači zmrzlinářství, ale v tom se vedoucí zadíval na Lauru a zašeptal tak aby to každý slyšel: "Ale, ale, ale...Kohopak to tu máme? Lauru. Zedníkovou od Zdenkovců...Velké zvíře od naší Poslední naděje. Všichni tihle vrchní: my Vítkovici jsou prašivé krysy. Taak at´zchcípnou!" Střelil. Laura spadla na zem. Mezï lidmi zavládl už zřetelná panika. Zabíjeli už i ty, kterých se neptali na peníze. Vedoucí kopl do zkrvavené Laury. Petrovi vytryskla slza. "Nééééé" vykřikl a běžel k Lauře. "NÉÉÉÉÉÉÉ! VY ZRŮŮŮDY!!!!" Lure tekl z úst pramen krve. Kam to dostala? Petrovi to nemyslelo. Vedoucí se na něj zadíval a řekl: "Chceš taky spratku?" Petr brečel. Lauru měl rád. Až ted´si to uvěědomil. Snad je Lucka v bezbečí. Musí být. A s touto myšlenkou kopl vedoucího do rozkroku. Vedoucí se chvíli svíjel bolestí na zemi, ale s křikem na Petra se země vystřelil. Petr cítil v ruce neuvěřitelnou bolest. Slyšl nějaký hluk a pak řev.... "Tady policie!" křičel někdo. Snad policista. Ale co Laura? Za chvíli byly slyšet i sirény sanitek. "Já si ho vezmu...jsem od Králövství. Zeměmák. Pokud je ošetřen odvezu ho. Vážně!" Petr slyšel nad sebou hlas nějakého muže. Mluví o něm? Pokud si ho chce vzíz, tak Laura nemůže. Ne! Laura musí. Zase se nad ním skláněla nějkaká postava: "Spi." konějšila ho. A Petr opravdu spal.
"Viděl jsi zprávy, drahý?"
"Ano královnoo...viděl. Báječná situace. V tom motelu, kde se to stalo zůstal i ten druhý Zeměmák. Ještě štěstí že nezabili naši."
"Ale nemáš v tom prsty. Že ne?"
"Ale ne. Ti zlodějíčci si to jen dobře naplánovali. Já o tom ale nevěděl. A prý postřelili i sestřenku naší minystryně. Rodinné tragédie jsou nejhorší."
"Ty jsi tak vtipný! Miluju tě!
"Jen proto?"
" I za to!"
Petr byl v autě. Bylo to to samé jaké měla Laura, jen v něm nebyli andělíčkové vyšïtí na potahu.
"Dovol abych se přestavil. Jsem Štědrý den. Kolega Laury." oznámil mu muž za volantem. Petr se podíval na svou ruku. Byla obvázána. " Co Laura? Co Lucka? Kam to jedeme? Co to bylo za chlapi?" chtěl Petr vědět. Na jazyk se mu hrnulo nespočet otázek. Muž se usmál: "Milý Petře. Jedeme do Vysokměsta. A ti muži...nějací chudáci...nic organizovaného. Ale ochranku přepadli znamenitě." Petr se podíval z okna a co nejzdvořileji mužovi řekl: Hmmmm a co Lucka? Je v pořádku? A s Laurou je to vážné?" Šzědrý den chvíli neodpovídal a až za pár desítek sekund Petrovi odpověděl: "No, s Laurou...je v nemocnici. Je celkem dobrá, ale na řízení to moc není. A tvou kamarádku jsme nenašli." Petrovi se zvedl žaludek: "Co? Ale ona byla na pokoji!"Muž se zas na chvíli odmlčel. "No, u Vítkovců je to celkem zvyke, že vždy chtějí dostat Zeměmáky. Ale takhle hrubě? No podle výpovědi pár svědků ji ale unesli oni. Mají o ní nějak neobvyklý zájem...S tím se ted ale netrap." a řídíl dál.
Petr vyvalil oči a pomyslel si: S tím se nemám trápit? Haha. Tak se mi zdá, že pokud já nebo někdo jiný sepíše Život v láhvi, tak to bude pěkně zajímavé!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama