Petr Bureš fnukal. Bylo mu už sice třináct, ale on jinak nemohl. Nebýt pětky, kterou dostal ve škole z dějepisu, zřejmě by ho otec před chvílí neseřezal řemenem.
Jeho otec, Frank Bureš, byl hodně zvlášní. Nejenom, že měl zvláštní jméno (které zdědil po svých předcích), ale také třeba kvůli tomu, že zásadně nekupoval ovoce, zeleninu a všechno to zdravé (jeho heslo znělo: " Co je zdravé, to je hnusné") a taky to,že bil svého jediné syna kvůli každé maličkosti. Jeho manželka, Alena, se toho nezdárného syna stále zastávala, což šlo Frankovi docela na nervy. Ted ale byla naštěstí v práci. To musel jít pořádně zapít do hospody a nechal tak Petra o samotě. Petr byl na otcovy výlevy vzteku zvyklý a tak ho fnukání za chvíli přešlo. Alespon z něčeho se v dnešním dni těšil: Za chvíli měl jít se svými kamarády, Luckou a Matějem, venčit Luciiného psa Pankráce k přehradě.Taky se tam chtěli vykoupat. Matěj mu před chvílí napsal zprávu, že nemůže. Petr teda půjde jen s Luckou. Oblékl se a šel pro Lucku.
Jeho otec, Frank Bureš, byl hodně zvlášní. Nejenom, že měl zvláštní jméno (které zdědil po svých předcích), ale také třeba kvůli tomu, že zásadně nekupoval ovoce, zeleninu a všechno to zdravé (jeho heslo znělo: " Co je zdravé, to je hnusné") a taky to,že bil svého jediné syna kvůli každé maličkosti. Jeho manželka, Alena, se toho nezdárného syna stále zastávala, což šlo Frankovi docela na nervy. Ted ale byla naštěstí v práci. To musel jít pořádně zapít do hospody a nechal tak Petra o samotě. Petr byl na otcovy výlevy vzteku zvyklý a tak ho fnukání za chvíli přešlo. Alespon z něčeho se v dnešním dni těšil: Za chvíli měl jít se svými kamarády, Luckou a Matějem, venčit Luciiného psa Pankráce k přehradě.Taky se tam chtěli vykoupat. Matěj mu před chvílí napsal zprávu, že nemůže. Petr teda půjde jen s Luckou. Oblékl se a šel pro Lucku.
" Tak si z toho nic nedělej." chlácholila Petra Lucie o patnáct minut později, když společně s Pankrácem opouštěli dvorek Lucčiného domu. Petr přikývl a zašeptal: "Jasně, akorát...: Proč ty máš takovýho hodnýho tátu a... já...." Petr větu nedokončil a otřel si slzy. :"Jsem padavka!" utrousil a vysmrkal se. "Ale nejsi." řekla Lucka a zamkla branku. Je ale pravda, že Lucka to měla doma o dost lehčí. Měla milující rodiče, malého bratra Aleše a hlavně svého jezevčíka Pankráce. Jestli jí Petr v něčem záviděl, tak to bylo tohle všechno. Vysmrkal se a začal přemýšlet kam k přehradě půjdou. Nakonec se dohodli, že půdou na východní stranu, protože nalevo byl kravín. Pankrác vesele pochodoval po chodníku okolo parku a Lucie s Petrem se začli bavit o svém dějepisářovi.( "Nevím, Lucko, jak náš ředitel může nechat na své škole učit osly dějepis!?") a jak jim tak cesta rychle utíkala, za chvíli už byli u přehrady.Nïkde nikdo. "Super!" zvolala Lucie. Petr dal na zem deku a vytáhl si ručník. Už se chtěli vysléknout a skočit do vody, když se najednou z vody vynořila větší bledě modrá skleněná láhev. Plovala po hladině a za chvíli už byla u nich.Lucka ji vytáhla a zírala na ni. " Tak ji polož, ne?" vybídl Lucii Petr. Ta na ni pořád jen zírala. Petr netrpělivě taky upřel pohled na láhev a zkoprněl. Bylo v tom Cosi. Na dně láhve byla nějaká hmota. Per si první myslel,že je to jen bláto, ale pokud se zadíval pozorněji, viděl tam písek, vodu, zelen a taky...sníh! "Co to k čertu je?" zafuněl Petr. Lucka jen pokrčila rameny a zeptala se:"Mám to otevřít?" Petr přykývl. Lucka opatrně odšrubovala žluté víčko, zatímco jí Petr přidržoval spodní část láhev. Jelikož byl otvor docela veliký, Petr i Lucie mohli zároven nakouknout dovniř. V tom se s nimi zatočil celý svět a bylo ticho.