close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

ŽvL 2

13. dubna 2007 v 15:09 |  Život v láhvi
Věnována celé naší třídě
Matěj seděl na lavičce před Petrovým panelákem a přemýšlel. Byl podvečer a nebe zářilo od zapadajícího slunce. Dnes se měl jít koupat, společně s Petrem a Lucií. Bohužel, dneska celá Matějova rodina dneska jela navštívit pratetu Jiřinu. Hrozná zábava. Naštěstí ale už přijeli. Matěj se musel zasmát této absurdní situaci: Jeho dva nejlepší kamarádi, Peta a Lucka, kteří se ještě před pár týdny nemohli navzájem vystát se ted´ sami koupali. Matějovi trvalo hodně dlouho, než je spolu "sčichl". Ale že by se koupali ještě TEDˇ, celých pě hodin? Bylo už po sedmé a bylo výraně chladněji než odpoledne. Když se totiž Matěj vrátil z návštěvy, zvonil k Žáčkům. Lucčina maminka ale jen řekla, že vyrazili ve dvě, ale ještě se nevrátili. U Burešů se neozval nikdo.(Ještě štěstí, že to nevzal Petrův otec! pomyslel si Matěj). Ten se nakonec rozhodl, zvedl se z lavičky a šel k přehradě. Po pár stovkách metrech už ucítil zápach z kravína. Před kravínem se -"překvapivě"- nikdo nekoupal a tak se Matěj vydal na druhou stranu. Už zdálky slyšel štěkot. Mezi stromy k němu přiběhl pes. Matěj ho okamžitě poznal. Byl to Lucčin pes, Pankrác! Super, ještě se nevrátili! zaradoval se Matěj. Pankrác běžel za stromy a Matěj ho následoval. Pankrác ho dovedl na kamenitou "pláž" kde byly osušky, oblečení a nějaká láhev. Kde jsou? Snad se.... napadlo Matěje nejhorší. Pankrác se znovu roštěkal. Na tu láhev! Matěj se rohlédl po vodní hladině. Nikde nikdo. A Pankrác pořád štěkal na tu flašku. Matěj podrbal Pankráce a zvedl z kamínků láhev.
o pět hodin dříve- Byla tma. Petr se řítil černotou, kterou za chvíli vystřídala modrá. Bylo hroné ticho.Připadalo mu to jako by padal celé dny. Potom byla zase tma a pak něco měkkého. Petr měl zavřené oči, ale i přesto cítil, že nad ním praží slunce a je neuvěřitelné horko. Věděl, že leží na něčem příjemném. Asi písek. Oevřel oči. Moc se nemýlil. Na blankytném nebi zářilo obrovské slunce a Petr ležel na písku. Písek byl vlasně všude. Poušt? "Lucko!?" zakřičel Petr na svou společnici, jelikož ji nikde neviděl. Po krátkém tichu k Petrovi Lucie přiběhla. Tvářila se zmateně a vystrašeně. "Kde to jsme?" zeptal se ji naprosto vylekaně Petr. Lucka se nadechla, jako by se bála něco říct a potom zašeptala: "Nevím. Třeba, třeba... jsme někde na poušti. Někde daleko, někde... JÁ NEVÍM. Pamatuju si jak jsem padala, černou a pak modrou barvou. Hrozně dlouho. A pak jsem tady ležela." Petr jí potvrdil, že to zažil i on. Snad hodinu tam seděli a přemýšleli o tom, co se stalo. Avšak, at to brali z jakéhokoli úhlu, napadala je jen jedna odpoved: Prostě jsou v láhvi. Ačkoliv to Lucka brala jako jedinou možnou domněnku, Petr byl k tomu skeptický a neustále to nějak vyvracel různými argumenty: "To chceš jako říct, že jsme prostě trpaslíci zavření v té flašce? To je nereálné, přemýšlej!" zabručel. " Když si tak chytrý, tak mi řekni, kde teda jsme! Že já husa si Matějem nechala namluvit, že jsi v pohodě!" namíla Lucka. Zřejmě by se hádali ještě hodně dlouho, kdyby se zdály neobjevil nějaký off-road vůz. Petr s Luckou se na něj dívali jako na zjevení. Za chvíli už bylo u nich. Bylo tmavě zelený. Značku neznali. Auto mělo kouřová skla a tak neviděli na řidiče. Ten ale z automobilu za chvíli vyšel. Vlasně vyšla. Byla to žena. Nebyla moc vysoká a ani moc hubená. Měla polodlouhé tmavě hnědé vlasy a velké zelené oči. Byla oblečena do bílého plátěného kostýmu, kde na hrudi byla vyšitá osmicípá zelená hvězda. Na nohách se nacházeli bílé sandály. Přes krk měla na provázku zavěšený mobil .Ten vypadal dost dobře. Neznámá žena se na děti zářivě usmívala. "Dobrý den, Zeměmáci! Vítám vás v Láhvi s velkým L." pronesla dramaticky a pokračovala: " Zřejmě jste se u nás ocitli omylem,to nevadí. Budete se tu mít jako v bavlnce. Já jsem Laura Zedníková. Pro vás jen Laura, zlatíčka. Mým úkolem je vás odvést do bezpečí ke králi a královně.Nemáte se čeho bát. Co takhle dát si u mě v autě zmrzlinu? Já mám nejraději borůvkovou. Ale určitě se najde i vanilková, čokoládová, jahodová, mátová, jogurová oříšková, punčová, pistáciová, třešnová, merunková, nugátová, citronová, malinová, jablečná, mango, banánová nebo ananasová. Tak co,dáte si?" zeptala se s úsměvem. Děti, na půl chtějíc se dozvědět, kde že to jsou a napůl vědějíc, že jim asi nic jiného nezbývá přikývli a nasedli do auta. Auto bylo zevnitř větší, než vypadalo zvenku. Bylo tam příjemně chladno. Asi proto, že v něm byl velký mrazák. Laura zatím venku někomu volala. "Co si o ní myslíš" zeptal se Per Lucie. Ta jen pokrčila rameny. V tu chvíli se nemyslela nic. Vůbec nic. Laura vlezla do auta a každému dala zmrzlinu podle přání: Lucce vanilkovou, Petrovi pistáciovou a sobě borůvkovou. "Asi se ptáte, co tu děláte, že?" zamrkala na ně spiklenecky. Oba přikývli. Samozřejmě, že je to velmi zajímalo. Laura se uchechtla a oznámila jim: "Víte co? Já vám to teda řeknu. Ale nezaručuju, že nedostanete infarkt! Raději si sedněte. Aha, vy sedíte! Omlouvám se, tak já tedy začnu. Ale čím? Aha, už vím!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama