close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

ŽvL 4

13. dubna 2007 v 15:11 |  Život v láhvi
kapitola 4
Petr se strachem zazvonil na zvonek. Podíval se na své kalhoty: Byly stejně zelené od trávy jako před pěti minutami. Těch pár sekund co nikdo neotvíral, byly ještě horší, než když před rokem v první zřídě neměl domácí úkol a nedostal za něj razítko s domečkem.
Dveře se pomalu otevíraly. Každá sekunda byla jakoby desetkrát delší. Peťa si usilovně přál, aby se tam objevila máma. A ne...
Zbytečně.
Ve dveřích stál otec. Jeho pohled okamžitě sklouzl k jeho kalhotům. Petr se nadechl.
"Co to má znamenat? Tos přehnal zmetku! Ty kalhoty stály přes dvě stovky a ty je zničíš za dva dny! Já mamice hned říkal, at´je ven nenosíš! Maminko, pojd´ se podívat jak si náš synáček váží věcí." K otci Frankovi se ke dveřím stoupla Petrova maminka. Oči měl zarudlé. Ona brečela! Zmlátil ji! pomyslel si Petr při pohledu na ní. Měl na svého otce velký vztek Maminka Petra pohladila po vlasech a zašeptala, že to nevadí. Že je to sice škoda, ale že se nadá nic dělat. Tento názor ale zřejmě nesdílel Petrův druhý rodič, ten šel totiž do komory. Vrátil se z ní s páskem v ruce. Petr věděl, co ho čekalo.Maminka to zřejmě poznala a zakřičla: "To nemůžeš!" Otec okřikl Petrovu rodičku at´ je zticha. Sundal Petrovi kalhoty a už to začlo. Petr se sice bránil, ale neubránil. Křičel a brečel.. Jeho maminka taky ječela. A Frank se tomu všemu hystericky smál.
Petr se vzbudil. Byl celý zpocený a zadýchaný. To, co viděl ve snu byl asi pět let starý zážitek, když si zašpinil nové kalhoty. Zdálo se mu to přesně tak, jak to tehdy zažil. Petr si sedl. Byl pořád v tom moderním autě. Ale byl tam sám. Venku byla neuvěřitelná tma. Naprosto pozdní temná noc. Petr ustrašeně otevřel dveře, ay zjistil, kde jsou Laura a Lucie. Venku bylo zvláštní chladno. Ještě nedojeli na dálnici, o které jim Laura večer vyprávěla: Pod nohama měl pořád ten hladký písek. Naštěstí ale Petr viděl Lucii opřenou o přední část kapoty auta. "Ahoj." pozdravil ji. Ta mu jeho pozdrav opětovala: "Už ses vzbudil. Spal jsi jako pařez." usmála se Lucka na něho. Petr si k ní přisedl a zeptal se: " Proč vůbec nespíš ty? A kde je ta..Laura?" Lucka se podívala vpravo k poušti a potom řekla: "Asi před půl hodinou mě vzbudily divné zvuky. Vzbudilo to i Lauru. Byla to nějaká žena. Moc hezká. Zdvořilá, ale zvláštní. Říkala Lauře, že nám musí něco říct. Laura ale nesouhlasila.Ta žena jí říkala, že jí to nemůže zakazovat. Laura jí přemluvila, aby se šli domluvit k ní do letadla, kterým ta žena přiletěla...Ještě se nevrátila. Víš, o co by se mohlo jednat?". Lucka tázavě na Petra pohlédla. Petr se na ni podíval: "Hele, to fakt nevím. Ale to je stejně jedno! Copak tě vůbec nezajímá, že už se nevrátíme domů? Co já! Ale ty!!? Ty máš skvělou rodinu! Máte hezký dům. Máš skvělý známky! Hodně kamarádů." křičel Petr na Lucku. Ta se rozbrečela. To Petr nechtěl. Lucka ale usedavně brečela a při tom zajíkavě říkala: "Ale co mám dělat? Slyšels Lauru: neví se, jak se odtud dostat. Je mi smutno. Ale budem si muset zvyknout! Ted bydlíme tady!" Petr na to chtěl reagovat, ale už k nim přišly, Laura a ta žena. Ta žena vypadala jako nějaká miss. Měla na sobě sice velký bílý plášt, který měla i přes hlavu. Přesto to neschovalo její dlohé blond´até vlasy, červené plné a rty a hlavně krásné mandlové oči. Přesto měla Lucie pravdu. Ta žena působila velice zajímavě. Chladně, odměřeně a tajupně. Usmála se na ně. Byl to ale takový ten úsměv, kdy vás spíš zamrází, než že se vám zahřeje u srdíčka. "Ahojte děti. Já jsem Alžběta Nesmírná, z rodu Zdenkovců. Ano, i můj otec je tam od vás. Pracuji jako ministryně zahraničních záležitostí. Náš král, Krásné Dítě, mě sem vyzval." Lucie nic nechápala a opatrně se zeptala" !Omlouvám se, ale měla jsem pocit, že král se jmenuje Poslední dítě a ne Krásné dítě." Alžběta se usmála a dramaticky pronesla: "A je to tady! Království zase vypráví ty svoje báchorky. Krásné, bez chyb a nerovností! Jako by v Karkulce nebyl žádný vlk. Karkulka by prostě jen došla k babičce a opíjeli by se spolu vínem! Ach jo. Zatajují před Zeměmáky nás, Vítkovce!" Výtahla z kapsy mapu Láhve (jak Petr podle nadpisu usoudil) a rozprostřela ji na písek. Na severu bylo moře na kterém byly ostrovy s nápisem: Neprobádané. Na bylo také moře na něm byly také ostrovy, které však byly osídlené a bylo na nich spousta měst. Uprostřed byla pevnina. Uprostřed mapy byl oranžový pruh, ve kterém zřejmě byli, nalevo i napravo byly zelené pláně s horami a spustou měst. Petr úplně na východě zpozoroval Vysokměsto-hlavní město Království. Alžběta se usmála a začala vykládat: "Když tehdy objevil Láhev Karel a s ním i první Vítkovec, Vítek Miller a taky Frankovci,rod, který ted vládne v království, nastěhovali se tu všichni tři se svými rodinami. Ale ten poslední, ten z vašeho královského rodu tu byl nespokojen. Tajemství, jak se dostat zpět, znali jen Karlovci a ti mu ho tedy řekli. Celý ten váš rod se potom odstěhoval z Láhvě zpět k vám. Náš rod, Vítkovci, se ale nezachovali správně a Karlovce vyhnali. Tak měli celou Láhev pro sebe. Bylo to tak pár generací. Potom se ale znenadání vrátili ti vaši. Dělali si tu na všechno nároky! Tentokrát jsme byli vyhnái my. Šli jsme na východ. Hledali jsme Karlovce, ale marně. A tak, zatímco na východě vládl rod váš, u nás na západě vládl zase náš rod. A tak to bylo několik desetiletí. Ale asi před patnácti lety na trůn nastoupil nejmladší Vítkovec, Ukrutná zima. Jeho jméno vystihovalo i jeho povahu: Chtěl vyvraždit celé Království a rozšířit Blahou zemi, jak se naše území jmenovat. Nastaly děsné časy: Celá Blahá Země to tu začala plenit. Království se nakönec ale vzchopilo a porazilo Blahou zemi. Nyní u nás vládne Králův synovec,což je strýc Ukrutné zimy. Ano, covali jsme se špatně! Ale chtěli jsme jen získat zpět náš domov. Ted´se musíte rozmyslet sami, na kterou stranu se přidáte! Já se vrátím. už brzy. Nashledanou!" zvolala a zmizela v temnotě. Lucka zůstala jako opařená. "Co to mělo znamenat? Je to všechno pravda?" obrátila se na Lauru. Ta jen povzdechla a odpověděla: "Ano, je to pravda.. My sice máme zákon na to, že Zeměmáci patří Království, ale oni zase mají právo vás přesvědčit, abyste se přidali na jejich stranu." Lucka Lauru ujistila, že zůstane s Královstvím. Laura se vděčně zasmála a řekla: "Víte co? Já vám upeču citronovou buchtu! " A vešla do auta. "Jdem?" otočila se Lucie na Petra. Ten se na Lucii také podíval a potichu jí oznámil: "Ten rod Království! Moc takových jmen není. Myslíš, že to může mít nějakou souvislost s mým otcem? Ten je přece taky Frank!" Lucie se kousla do rtu. Tohle ji nenapadlo. Ticho, které mezi ními vzniklo, narušil až Lauřin hlas: "Pojdte dovnitř! Tam je zima! A chcete na to, zlatíčka, i polevu? Nebo bez ní?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama