close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příjezd na LeBlanche

26. května 2007 v 11:55 |  DR:Fareathis
Otevřel jsem oči. Slunce právě vycházelo a společně s párou vycházejícím nad lesy tvořilo podívanou,na kterou jsem v Poušti nebyl zvyklý. Ano, kočovníci mi vyprávěli o jejich vystoupeních na vesnicích v horách urpsotřed nekonečných lesů, maminka mi také,sice poskrovnu,ale přesto,vyprávěla o Surdském pobřeží plném mlhy...Ale jak se říká-jednou vidět,je více než tisíckrát slyšet.
Teprve,ažj jsem se trochu zotavil z pohledu na něco tak neznámého, uvědomil jsem si že jsem na sedle. Koník pojídal zelen a mě jakoby si ani nevšímal.
Museli jsme jet skoro celý den.
"Dobré ráno." vedle mě stál Naldon a držel svého koně za uzdu. Můžeš si si z Hanneta slézt. Jsme na místě. Chvíli mi trvalo,než mi došlo to,co Naldon řekl. Ale opravdu. Napravo byl krásný zámek. V pronikavých paprscích vycházejícího slunce vypadal jako zlatý. Ale podle jeho naleštěného schodiště,plno soch a vysokými vstupními vraty mi přišlo,že ani v reálu od té zlaté mít daleko nebude. Z okolí jsme slyšel dupot kopyt.Stáje. A když jsem se otočil. Spatřil jsem stovky,tisíce demočků a domů pod kopcem seskládaných do skupinek. Mezi němi vznikaly prostory pro silnice. Město.
"Bullridge,"konstatoval Naldon jako by mi četl myšlenky. "Široko daleko jediné město. Na jihu je pak Urubean,ale to je hodně daleko. A na severu Gilead. Ty...ty asi vidíš město poprvé,vid?" "Jo...jo,vidím" přikývl jsem ohromeně. Seskočil jsem z Hanneta a následoval Naltona do zámku. Ostatní Aeinovi děti už tam pobíhali,bavili se a balili. Byli to ale všechno muži. Nelton si jich moc nevšímal. "Zámek LeBlanche má dlouholetou historii...vše se dozvíš."Schodiště bylo z pevného tvrdého kamene. Na zabrádlí se tyčily sochy. Chvíli jsem prozkoumával,co mají naznačovat,než mi došlo,že jsou to samé nemravné pozy. Když jsme vešli velkolepými dveřmi,octli jsme se v obrovském vstupním saloně. Nacházely se v něm dvě schodiště,nespošet dveří..obrazů,soch, sedaček a hlavně plno Aeinovcýh dětí. Někteří Naldona pozdravili. "Ted tě zavedu do tvého pokoje. Podrobnější prohlídku necháme na později." usmál se Naldon a vedl má dále po levém schodišti nahoře. "Můj pokoj? Já tu budu bydlet...ale ale já to nemám z čeho platit... kdy začnu pracovat?" Naldon se uchechtl. "Takového malého zapáleného medvídka jsme tu už dlouho neměli. Ničeho se neboj. Pokoj,jídlo..všechno je zdarma. Jediná tvá oplata bude vykonaná práce. A za ní dostaneš zase peníze. Takže to máš zadarmo."
Odbočili jsme do pravé chodby Byl na ní červený koberec a stěny obložené dřevem. "Tohle je tvůj pokoj." Ukázal mi na dveře kde bylo zlatým fontem vyrýté číslo 412."Tenhle klíč..je od ted tvůj" dal mi jednoduchý,ale pozlacený klíč. Měl jsem tu čest otevřít.Pokoj se nezdál moc veliký,ale když jsem koukl za roh,zjistil jsem že tam ještě několikánásobně pokračuje. V prostřed bylo velké okno. Napravo byla obrovská postel se závěsy. Byla tam knihovna,která vypadala hezky. Ale měla jeden nedostatek. Její nový vlastník neumí číst. Byly tam pohovky,židle,stoly. Hry. Jídlo. Byl otam všechno. Naldon trpvělivě vyčkl až si vše prohlédnu a "osahám." "Tahle knihovna..je malá,ale v druhém křídle zámku máme centrální knihovnu." Zakroutil jsem hlavou,jakožemi to nevadí. Znalecky jsem se knihovně přiblížil a znalecky jsem si prohlížel jejich hřbety,jakože čtu jejich názvy. Naldon mi ukázal at jdu za ním k onu. Ohrnul silné záclony a ukázal mi na krásný výhled. Neviděl jsem město, stáje,právě naopak. Viděl jsem rozlehlé lesy,skály,pole a jezera. "Co je tamto?" ukázal jsem na vrch přímo předemnou. Byla na něm šedá vysoká stavba. "To? Meliánský klášter. Nachází se desítky dnů odtud, Melian je vysoko postavené měšto a jejich klášter ještě víc.Název "Melian" a "Meliánský" se mi moc líbilo,protože se to jmenovalo podobně jako má maminka-Milia. Určitě se tam někdy podívám. Všiml jsem si,že Naldon se chystá k odchodu.
"Zatím... Fareathisi. Uvidíme se u oběda." Chtěl jsem se také zdvořile rozloučit,ale na jayk mi zase vpadla ta otázka, co mě trápila celou dobu. "Jistě,Naldone,nashle...jen jsem se chtěl zeptat-co bude ta má práce?!"
Naldon se lehce usmál. "S tím si ted nelámej hlavu. Pár dnů tu budeš chytat lelky. Musíš se..aklimatizovat." a zmizel v chodbě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ett Ett | 26. května 2007 v 17:03 | Reagovat

muehe ]:}

2 Earana Earana | 29. května 2007 v 13:29 | Reagovat

Mrtěéééé :o)))) no comment,je to super :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama