Povídka na zadání od Nymfy :D to zas dopadlo
Zadání:
Název: Poslední den
Postavy: Pansy a Ron (?:D co:-O)
Brumbálův pohřeb pomalu přestával být tématem večera. Většina studentů se ze smutečních šatů převlékla do pyžam a už spala. Jen několik studentů ještě hrálo šachy. A ještěméně ted v noci mělo nervy na balení věcí před odjezdem. A jen opravdu malá hrstka studentek seděla v křesle a žmloulala nepříliš dlouhý,ale velmi věcnýdopis. Vlastně jen jedna studentka. Pansy Parkinsová.
Nikdo se o ničem nedozví. To od tebe,Pansy, beru jako samozřejmost.
Pansy se nenápadně vytratila ze společenské místnosti a neslyšně pokračovala po schodech ze sklepení. Kdyby ji chytli? A co-je přece prefektka. A jeho láska. Na chvíli si představila tu jeho líbeznou tvář a znovu si přečetla ten dopis.
Už na to nemáš moc času. Doufám že to zvládneš některou z posledních nocí v tomto roce.
Poslední. Doslova. Už je čekal jen poslední den.
Prošla kolem brnění a zanedlouho zpomalila před Velkým schodištěm. Protiva nespal nikdy. Zřejmě ani ted,ale jako místo bdění si schody nevybral.
Nemůžeme si vybírat. Pokud mu vezmeme to,co je pro něj zlaté-zvítězíme.
Zastavila se. Buclatá ženská na obraze při nebelvírském vchodu otravně chrápala. "Haloo! Ženská obézní! Vzbudte se!"Buclaté dámě chvíli trvalo než se vzpamatovala. "Ach..probůh...co chcete v jednu hodinu v noci? A vůbec...jste z téhle koleje??!"
"Jistěže." odsekla Pansy a zarecitovala jedno slovo z dopisu.
Heslo je smuteční pochod.
Dáma nepřívětivě vpustila Pansy dovnitř. Ta se rozhlédla. Místnost byla prázdná. Ještě aby ne. Na nic nečekala. Tady byla v nebezpečí. Vyšla po schodech. Šestý ročník. Je tu správně. Otevřela.
Otevřeme si tím nové možnosti,víš,Pan?
Prošla kolem toho tlustocha, černocha i toho otravného s pískovými vlasy. "Tady jsi" sykla a přišla k němu.
Pokus se to provést přímo ve spánku.
Byl to čistý řez. Máš po kamarádíčkovi,Potteře.
Miluju tě.
tak to je krutý.O-o-o. Akorát...kdo to vlastně psal(ten dopis)?..já vím jsem nechápající šiška....